Přichází slibované reakce dalších účastníků, nakonec jsou dvě, ovšem tak nabyté informacemi, že každá vyjde na vlastní článek. Děkuji jednomu z hlavních představitelů překladatelské skupiny Chika a zároveň oficiálnímu fotografovi sedmého ADVíku, Dejvovi, za jeho profesionální vzhled a osobní zhodnocení. Mnoho věcí, které neunikly mé pozornosti, stálo za vyjádření i jemu, máte tedy co porovnávat 
. Co se týče mě, své lehce kritické poznámky vzít zoět nemůžu, neboť to byly spontánní reakce na prožité okamžiky, ale jsem moc ráda, že mi Dejv mnoho věci vysvětlil, přeci jen, vidí do toho více než já a jeho argumenty jsou naprosto racionální. Jediné, co mi nikdo nevymluví, je to, že orgové mohli být přátelštější.
Sia
ADVík 2012 z pohledu fotografa s možností volného pohybu a nahlížení za scénu, ale hlavně z pohledu člověka, který už zažil mnoho podobných akcí a trochu se v tom vyzná.
Letošní ADvík jsem vyhlížel už dlouho, protože minulý ročník pro mě byl poměrně zklamání. Většinu času jsem seděl v kino sále a hlídal, proto jsem letos s radostí přijal post fotografa. Vyplatilo se. Kombinace oficiálního fotografa s privilegii orga mi umožňovala volný pohyb i tam, kam se ostatní nedostali – do střižny, do promítací místnosti, do šaten, na pódium, za pódium (tam se všichni připravovali) a samozřejmě jsem měl možnost spát přímo na místě, takže jsem mohl dokumentovat přípravy před v puštěním návštěvníků do objektu a následné úklidové práce po jejich vyhnání. U tohohle bych se pozastavil…
Chvíli jsem stál u vchodu, kde jste všichni netrpělivě očekávali, až vás pustíme dovnitř. Naprosto chápu, že jste nevrlí, když se má začínat v 16:00 a i když je 16:30, tak je brána stále zavřená a ti, kteří vám brání v průchodu, vám nedají srozumitelné vysvětlení. Vězte, že tato situace bylo pro orgy mnohem nepříjemnější a hlavně mnohem více stresující, než pro vás. Všichni běhali jak splašení mravenci, pořád se něco přenášelo a chystalo, nic správně nefungovalo a k tomu se před vchodem začal bouřit dav lidí. Zkuste si to představit. Podobná situace nastala před koncertem. Chvíli jsem stál mezi návštěvníky, kteří čekali na otevření dveří. Bylo tam teplo a nedýchatelno, všichni nadávali, mačkali se… Nepříjemné. Proklouzl jsem do sálu, abych zjistil příčinu toho všeho. To, čí to byla vina, je naprosto nepodstatné. Faktem je, že aparatura nebyla připravená a koncert prostě začít nemohl. Jelikož jsme museli testovat a nastavovat reproduktory, mikrofony a další věci, bylo nemožné pustit lidi a s nimi i hluk dovnitř. Nátlak byl ale tak velký, že jsme to nakonec uspěchali a s už tak velkým zpožděním jsme hlavní sál otevřeli. Výsledek jste určitě slyšeli sami. I tak ale návštěvníci ze špatného zvuku obviňovali orgy a zvukaře. Přitom právě kvůli nim nebylo dost času na přípravy.
Co se týče programu samotného, byl jsem překvapen rozmanitostí. Výběr promítání byl kvalitní, přednášek a workshopů bylo na výběr také dost. Ano, samozřejmě se to nedalo srovnávat s ADvíkem před třemi a více lety. Tři kinosály, nepřetržitě probíhající promítání, desítky místností na výběr… Jenže doba se změnila a ADvík si už nemůže dovolit promítání bez práv a licencí. Divili byste se, kolik stojí licence na jeden film nebo na jedno dvacetiminutové anime. Z toho důvodu už promítání není a asi ani nikdy nebude hlavní program.
Ale to jsem odběhl od tématu.
Program byl tedy velmi dobrý, počasí vyšlo naprosto úžasně (i když mohlo být trochu chladněji) a nálada na ADvíku byla skvělá. Přesně v takovém duchu by podle mě měly probíhat všechny podobné akce – zkrátka sraz přátel se společnými zájmy, kde se nikdo nemusí stydět navlíct do barevného oblečku, nasadit zelenou paruku a vydávat se za někoho, kým není. Ba co víc, ostatní ho za to ještě obdivují.
Neskutečně mi ale vadilo místo konání. KC zahrada je parádní místo, máte všechno pěkně po ruce, jenže… Minulý rok bylo na ADvíku cca 2500 návštěvníků za celé 4 dny. Během jednoho okamžiku mohlo být na místě i 600 lidí. To je počet, který převyšuje kapacitu budovy. Do kinosálu se může namačkat i pár stovek lidí, ale vždycky zůstane stejný počet lidí za zavřenými dveřmi. Navíc není na místě možnost přespání, což je velké mínus. Vzpomínáte na starší ročníky? Stany přímo v areálu, tělocvična na spaní v areálu, prostory škol tak velkých, že by pojaly i dvojnásobek lidí. Jenže to je už pryč. A mohou za to bohužel opět návštěvníci, že nás už žádná škola nechce. To, že orgové vůbec sehnali místo na spaní, byl malý zázrak.
Abych to tedy nějak shrnul. ADvík byl letos mnohem lepší, než byl minulý rok, ale stále mu něco chybí k tomu, aby byl jako starý dobrý ADvík, jak jsme ho znali. Věřím, že další ročník bude zase o něco povedenější. Po změně vedení není jednoduché udržet akci na takové úrovni, jako byla dřív. Ale všichni se snaží, abyste vy, návštěvníci, byli spokojení. Velké díky letos patřily hlavně modrým staffům, protože ti odvedli úžasnou práci při zajišťování pořádku a hladkého průběhu celé akce. Na ADvíku bylo čisto, vyvětráno, na záchodech byl stále toaletní papír a v noclehárně byl klid. Obrovská změna oproti loňsku. Jen tak dál, mina-san.
Dejv
