Anime klub Děčín

Aneb Žrout o povídkách, abychom zanechali dosavadní styl pojmenování příspěvků v této rubrice. V rekordním čase představuji první část Žroutova díla, tedy povídku z anime světa, do níž autor zasazuje členy klubu jakožto hlavní charaktery. Pokud se chcete stát součástí, ozvěte se v komentářích k předchozímu článku.
V dohledné době se dočkáte i dvojky, neboť první kapitola byla z důvodu svého rozsahu rozdělena na dvě. Těšit se můžete na mocného Mitsua, zákeřnou Ami, štítovrhacího Satoua a nějaký ten zvrat XD!
Dílo nese název Bojovníci míru.

Bojovníci míru
Pád Mnichů harmonie

Ve světě jménem Agnion žijí obyvatelé, kteří jsou něčím zvláštní. A to svými schopnostmi. V této zemi můžete najít bytosti s různými schopnostmi, o kterých se nám ani nesnilo. Najdete tu jak zázračné kouzelníky, nebojácné bojovníky, šílené vědce či mnoho jiných stvoření, vyčnívajících nad ostatními svými dovednostmi.

Avšak dříve byl tento svět na pokraji zničení kvůli bohu zla, který obsadil tento svět. Naštěstí ho skupinka nebojácných válečníků přezdívaných Bojovníci míru porazila. Jelikož byl bůh, tak ho nešlo zničit, proto byl uspán. Od toho okamžiku už uplynulo mnoho staletí a lidé na zlo ohrožující jejich svět téměř zapomněli. Avšak je tu organizace cítící nebezpečí, které může představovat. Dokonce i proto, že stále žijí lidé ochotni ho znova probudit. Tato organizace žije na způsob Shaolingských mnichů (a proto si také říkají Mniši harmonie). Jejich hlavní sídlo je na veliké hoře Kjolanta a podobá se čínskému chrámu. Do svých řad přijímají každého dobrovolníka ochotného chránit jejich svět.

Po chodbě jednoho z chrámů běžel mladý učeň. Na první pohled bylo jasné, že není obyčejný. Měl krátké černé vlasy, z nichž mu vykukovala černá kočičí ouška. Nejzajímavější však byly jeho oči. Kolem panenky měl dvojbarevnou duhovku. Základní barva byla zelená, v níž pak se nacházela hnědá připomínající střapatou kytičku. Byly na něm vidět náznaky strachu a nervozity. Oblečen v černých věcech rozrazil dveře po své pravici a těžce oddechoval. Od stolu se podíval starý muž s dlouhými bílými vousy a krátkými bílými vlasy s velkým Pandou oblečeným v kraťasech a rybářské vestě. Hlavu mu pokrýval velký klobouk vyrobený z bambusu a rákosu.

Učeň ze sebe jen tak tak vydal:

„Mistře Mitsuo, potřebujeme pomoc… Sia už zase šílí.“

Panda se zachmuřeným výrazem vstal od stolu.

„Nezapomeň, o čem jsme se bavili, Mitsuo“, řekl stařec popíjející čaj.

„Děkuji, mistře Funo, a nebojte se, budu připraven.“

Zvedl svou hůl a hluboce se uklonil. Posunky tlapy ukázal, aby se uklonil též nově příchozí. Rozrušený mladík pochopil mistrovu žádost a uklonil se.

„Můžete odejít“, Funo udělal gesto pokývnutím hlavou a oba odešli.

„Tak copak naši drahou Siu vyburcovalo dnes“, ptal se Mitsuo, když běželi po chodbě.

„Někdo jí převrhl květináč s květinou“, zadrmolil student.

„A to nemůžeš vyvolat ty své štíty, aby to tam nerozbila?“, zamračil se mistr.

„To sice ano, ale radši jsem ch…“

Mistr mu skočil do řeči: „Saito, jsi vynikající kouzelník a musíš svým schopnostem věřit. Je jedno, kolikrát se ti kouzlo nepovede. Ty se vždycky musíš snažit, abys to dokázal.“

Zastavili se před dveřmi a Saito svěsil hlavu.

„Ano, mistře“, řekl sklesle.

Poté však vyloudil na své tváři sladký úsměv a snažil se působit co nejroztomileji.

„Račte vstoupit, pane.“

Panda oddechl a otevřel dveře. V tu chvíli mu do břicha narazila zelená liána a on spadl. Zvedl se a podíval se do místnosti. Několik studentů se krčilo za převrženým stolem. V rohu místnosti stála dívka a švihala kolem sebe huňatým ocasem. Byla oděna do krátkých, bílých šatů s růžovými proužky. Její dlouhé rovné hnědé vlasy jí splývaly až na záda. Ledové oči jí zářily hněvem a rty se špulily do nepříčetných grimas. Bylo vidět, že je rozčilená, což potvrzoval i fakt, že kolem ní byly liány šlehající do čehokoliv v jejich blízkosti. Na rameni jí sedělo malé lišče a zlomyslně koukalo kolem sebe.

„KDO TO BYL! ŘEKNĚTE, KDO PŘEVRHL KVĚTINÁČ S MOU NEBOHOU KYTIČKOU!?“, křičela na celý pokoj.

Saito rychle vyvolal kolem mistra štíty, aby byl chráněn před dravými liánami.

„Sio, uklidni se!“

Dívka si všimla mistra a rychle odvolala svá kouzla.

„Moc se vám omlouvám, mistře. Nevšimla jsem si vás.“

Rychle k němu přiběhla.

„Mě se neomlouvej, to raději ostatním. Vím, že máš velké sklony k používání svých schopností, ale jak dobře víš, je zakázáno je používat proti ostatním studentům.“

Sia se velice smutným pohledem koukla na ostatní.

„Běžte“, řekla.

Studenty nikdo znova pobízet nemusel. Saito chtěl vstoupit, ale vrazila do něj dívka.

„Omlouvám se“, vyjekla vyděšeně.

„To je v pořádku… Eh, Ami?“, téměř se zeptal.

Dívka se usmála a pokývala hlavou. Saito pohlédl do jejích jasně modrých očí. Její hnědé vlasy nedosahovaly takové délky jako Siiny, avšak byly o to lesklejší. Saito nevěřil, že byla tak nádherná a přesto si s ní ani pořádně nepopovídal. Ze zasnění ho ale přerušil mistrův hlas.

„Tak tedy asi uklidíme ten nepořádek,“ zavelel Mitsuo.

O několik hodin později, když bylo všechno uklizeno, odešla čtveřice do zahrad paláce. Ami se najednou zastavila.

„Mohla bych na chvíli mluvit se Saitem o samotě?“, zeptala se dívka a zamrkala na něj svýma úžasně modrýma očima.

Sia sice chtěla něco namítnout, ale Mitsuo jí poklepal holí na rameno a dal gestem příkaz, aby šla za ním.

„Copak potřebuješ?“, otázal se Ami, která pozorovala postavy Pandy a víly.

Když oba byli z dohledu, dala dívka na zem malou černou věc.

„Co to je?“, řekl mladík zvědavě.

„Uvidíš“, usmála se Ami, což v něm probudilo ještě větší zvědavost.

„Mohl bys mě chytnout za ruku a vyvolat jakékoliv kouzlo?“, prosebně řekla dívka.

Chytl ji tedy za ruku a vyvolal kolem nich štít. Dívka najednou natáhla ruku a přenesla  magickou sílu ze štítu do věci na zemi. Najednou se ozvala rána, následována tlakovou vlnou, která oba odhodila. Nad věcí se roztrhl portál a z něj začali vyskakovat stínoví bojovníci. Saito se rychle otočil na dívku. Avšak té vyjela ze zad černá křídla a zlomyslně se na něj usmála.

„Ty… Jsi černý anděl?“, nevěřil svým očím.

„Děkuji, hlupáku,“ řekla posměšně a kouzlem ho odrazila přes zahradu.