A pokračujeme 
. Už jsem odbdržela třetí díl, takže na další nebudete muset dlouho čekat. My se Žroutem však netrpělivě očekáváme další charaktery 
!
Bojovníci míru
Pád Mnichů harmonie, část druhá
„Děkuji, hlupáku,“ řekla posměšně a kouzlem ho odrazila přes zahradu.
Z portálu mezitím vystoupil muž s železnými botami, černými kalhotami a světlým kabátem. Do tváře mu padaly černé vlasy, zpoza nichž zářily temně hnědé oči. Na místě, kde měl uložené srdce, mu zářil zvláštní symbol. Do zahrad se dostali všichni členové chrámu a vypukl nelítostný boj.
„Do boje, stinní válečníci. Tak vám přikazuje Sasuke, pán veškerého zla!“, zařval muž.
Mitsuo a Sia mezitím bojovali u vchodu do chrámu. Panda se rozmáchl holí a tím poslal k zemi tři bojovníky. Nevšiml si ale jednoho, který se na něj chystal skočit zezadu. Naštěstí vzduchem zasvištěl trnatý šlahoun a omotal útočníka.
„Musím jít do hlavní haly. Zvládneš to tady?“
Sia na znamení souhlasu kývla a dodala: „Ale mohl by sis pospíšit?“
Mnich rychle běžel, co mu síly stačily. Do cesty se mu postavili tři bojovníci, ale jeho to neodradilo, v běhu vyskočil a nohou jednoho z nich poslal k zemi. Druhý ho chtěl napadnout zezadu kopím, avšak Mitsuo ho tyčí bouchl do břicha. Útočník pustil kopí a přitiskl ruce na zasažené místo. Třetí se snažil vyskočit a dopadnout na něj. Panda ho ale chytl za nohu a hodil na útočníka, který se držel za břicho v bolestech. Oba nakonec skončili na zemi.
Mitsuo rozrazil dveře hlavní haly a vběhl tam. Avšak Sasuke ho předběhl. Stál tam uprostřed haly a házel si se zvláštní soškou.
„Zajímavé, jak tato malá soška může udržet ve spánku boha“, řekl fascinovaně muž, spíše pro sebe než pro mnicha.
„Vrať ji a já tě nebudu muset napadnout!“, se zachmuřeným výrazem navrhl Mitsuo.
„Já bych ale řekl, že trumf tu držím já“, zasmál se Sasuke a odhalil znamení na svém hrudníku.
Mitsuo nevěřícně vykulil oči.
„Srdce zla? Ale jak to?“, zmateně ze sebe vychrlil.
„Jestli víš o Srdci zla, tak víš, že proti mně nemáš sebemenší šanci. Odejdi a já tě možná nechám žít.“
Mitsuo zařval a rozběhl se proti nepříteli. Udělal výpad na jeho nohy, následovaný sérií útoků na jeho hlavu a hruď. Soupeř se však všem útokům vyhnul.
„Teď já!“, zašklebil se Sasuke a vytáhl meč. Zvedl ho nad hlavu a švihl. Mitsuo rychle nastavil svou hůl tak, aby ho bránila, ale meč ji rozpůlil a způsobil Mitsuovi zranění od hrudníku až po břicho. Panda padl na kolena a nevěřícně koukal na svou přepůlenou hůl.
„Vidíš? Nedokážeš mě porazit. Mí bojovníci za chvíli pobijí zbytek těch vašich mnichů a já poté probudím boha zla.“
Sasuke se otočil a hleděl na zlatou sochu prvního mnicha.
„Nikdo mě nedokáže zastavit“, začal se smát.
Mitsuo využil situace a napil se svého lektvaru na uzdravení. Rána se mu zacelila a on vstal.
„Takže léčící lektvary. Ale to ti nepomůže na dostatečně dlouho“, otočil se protivník.
V tu ránu do místnosti vpadl Funo.
„Hm, stařík osobně“, podotkl pobaveně Sasuke.
„Odejdi, Sasuke a nech tu sošku. Já tě na oplátku nechám odejít v míru.
„Ne, zabiju tebe, Funo, i toho Pandu, a poté odejdu i se soškou.“
Funa se nadechl a hromovým hlasem zařval slova, která se rozléhala po celém sále. V tu chvíli se objevil drak vytvořený z čistého ohně a zaútočil na Sasukeho. Ten překvapením pustil sošku a pozvedl meč. Funo rychle sebral svou telekinetickou silou sošku a hodil ji Mitsuovi.
„Vezmi rychle své učně a běžte do zlatého paláce!“
„Neopustím vás, mistře Funo!“, přiskočil k němu Panda.
Ten se však otočil a obrovskou tlakovou vlnou odpálil Mitsua až do zahrad, kde stále zuřil boj.
„Musíš to zvládnout, jinak nastane konec všeho, co známe.“
Otočil se, připraven na Sasukeho útoky. Ten byl však rychlejší a probodl mistra mečem. Funo s vytřeštěnýma očima sledoval ránu, ze které začala rychle vytékat rudá krev na podlahu.
Než však skonal, pronesl ještě jedno slovo. Z nebe se spustil obrovský blesk a uhodil do starcova těla. Následkem toho celý komplex paláce začal vybuchovat. Sasuke rychle vyskočil dírou ve stropě.
Mezitím v zahradách mnichů pomalu ubývalo.
„Nesmíme ustoupit, bratři a sestry. Musíme bojovat do posledního dechu!“, křičela Sia a svými trnitými šlahouny posílala desítky nepřátel k zemi. Neobvykle velká liška se jí motala pod nohama a vyvolávala další a další dlouhé kořeny, rašící ze země. Za ní stál Saito, bránící všechny magickými štíty. Pokud se některý z nepřátel dostal ke štítu, vybleskla z něj čistá energie a poslala nepřítele k zemi.
Doběhl k nim Mitsuo.
„Mistře, už to dlouho neudržíme“, zaúpěl mnich
„Saito, vyvolej kolem nás obrovský štít, musíme jít.“
Sia se na něj nechápavě koukla.
„Žádný vzdor, Sio, bylo to poslední přání mistra Funa.“
Při těchto slovech se jí podlomila kolena, Saito se zarazil a zbledl.
„Funo je… Mrtvý?“, dostala ze sebe Sia, které po tváři začaly stékat pramínky slz. Mezitím se pár nepřátel dostalo až k nim.
„Sakra, všichni ústup!“, zařval Mitsuo na ostatní mnichy. Poté chytil Siu za ruku a zakřičel na Saita.
„Saito, ten štít, rychle!“
V mžiku se kolem nich vytvořil štít, začali utíkat k hlavní bráně. Poté si všimli blesku dopadajícího do hlavní haly.
„Saito, zesil štít a přidej. Funo použil Výbuch oběti.“
Saito zesílil štít na maximum, ale zakopl.
„Běžte, mistře. O mě se nestarejte!“, zavolal.
Mitsuo ho ale hodil přes rameno. Pozdě. Výbuchu předcházela tlaková vlna, která je odhodila z hlavní brány až k okraji lesům pod horou. V tu samou dobu nad vybuchujícím palácem letěla postava držící jinou. I když byla Ami o tolik slabší než Sasuke, pomocí své magické síly ho mohla držet a zároveň létat.
„Já toho Pandu najdu a poté se celý svět bude otřásat v základech“, s opovržením řekl Sasuke.
Po několika hodinách se tři mnichové na okraji lesa probrali.
„Tak, co teď budeme dělat“, zeptal se bledý Saito.
„Teď půjdeme do Zlatého chrámu. A musíme zastavit Sasukeho pokus probudit boha zla.“
Otočili se čelem k lesu a všichni tři vyrazili.
