Anime klub Děčín

Tak, vrátila jsem se do pracovního procesu (jsem teď znalec pracovního práva, bacha na mě XD!), takže pokračujeme s dalším dílem, máte to jako malou odměnu za vysvědčení, doufám, že si ji všichni zasloužíte ! A můžeme společně očekávat další díl, postavy nám systematicky ubývají XD, takže jsem zvědavá, co bude dál.

Ztráta

V astrální sféře krvácející Natsuki sledovala, jak ze zraněného mnicha vysává démonka téměř všechnu spirituální sílu. I když mu chtěla strašně moc pomoci, tak nebyla schopna se zvednout. Mohla jen sledovat, jak je mnichova bledá záře pohlcována jasnou smaragdovou září.

Musí tu být způsob, jak mu pomoci, no tak, Natsuki, mysli přeci, znělo jí v hlavě. Ale žádný nápad nepřicházel a mnich stále více přicházel o svoji energii. Bojovnici pomalu začala opouštět veškerá naděje, že by se odsud mohli dostat živí.

Takže takhle umřu? V tomhle podivném, neforemném světě? Tady, kde žijí démoni a potůčky zpívají a stromy tancují a obloha…

Stromy tancují, blesklo jí hlavou. Pane bože, nejspíš už šílím, ale musím to vyzkoušet, sice pravděpodobnost, že se to povede, je mizivá, ale i tak to snad zabere, říkala si bojovnice pro sebe. Z hlavy vytěsnila veškeré myšlenky a soustředila se na vánek proudící vzduchem. Byla to technika, kterou vrazi používali k tichému a neslyšnému běhu, pomocí představ o tom, že jsou jen obyčejný vánek.

Natsuki se na tuto představu chvíli soustředila a najednou se rozplynula. Nikde ji nebylo vidět. Toho si však démonka nevšimla. Natsuki ve formě vánku proletěla za démonku a tam se také neslyšně zformovala. Co nejrychleji tasila dýku a probodla démonku. Ta vykřikla a ihned upustila mnicha na zem. O vteřinu později okolí naplnilo fialové světlo. Jakmile zmizelo, démonka stála několik metrů od Natsuki. Na jejím hrudníku byla rána od dýky, která jí projela tělem.

„Pěknej pokus, holčičko, ale já toho vydržím o hodně víc než jen tohle“, začala se smát.

„Fajn, alespoň to bude zábava“, odvětila pobaveně vražedkyně a opět se rozplynula. Démonka najednou ztuhla a na obličeji se jí objevil výraz, prozrazující, že je hodně naštvaná. Začala se rozhlížet kolem sebe.

„Kdy jsi, ukaž se! Dělej!“

Jako odpověď jí přišla dýka, která se vynořila odnikud a letěla směrem na její černé oko. Démonka na poslední chvíli udělala úhybný manévr, což jí zachránilo život. Jakmile ji dýka minula, opět zmizela. Démonka nevěděla, co dělat, a s vystrašeným výrazem sledovala okolí kolem sebe. Když tu náhle uslyšela hvizd ostří ve větru. Následovala ostrá bolest, prozrazující, že ji něco zasáhlo do ocasu.

S bolestivým řevem se otočila a viděla, že kus jejího ocasu je useknutý. Ani nestihla otevřít pusu, když jí další útok probodl rameno. Rychle se za něj popadla. To už ji ale dýka, vynořující se odnikud, prořízla tvář. Démonka zpanikařila a začala kolem sebe střílet energetické výboje.

„Nech mě. Nech mě být!“, křičela kolem sebe, ale slyšela jen vítr. Když těsně unikla dalšímu útoku smrtící dýky, něco jí došlo. Usmála se a zůstala stát na místě. Jakmile kolem sebe cítila proudit vítr, vytvořila kolem sebe mrazivý oblak.

Ve vzduchu se zhmotnila promrzlá Natsuki a ihned se začala třást zimou. Démonka se vítězoslavně usmála a zaútočila na ní svými pařáty. Vražedkyně ale rychle uskočila stranou. V tu chvíli démonka zvedla ruce a zařvala něco démonským jazykem. Objevil se oslňující záblesk a kolem vražedkyně stálo několik stejných démonek.

„Jaká z nás je pravá? Poznáš to dřív, než tě zabijeme?“, smály se. Poté se všechny vrhly na válečnici.

Jedna z démonek přímo zaútočila na Natsuki svými pařáty, avšak vražedkyně se jí vyhnula a místo v jejím cíli skončily její ostré pařáty v jiné démonce, která zachraptěla a padla na zem mrtvá. Natsuki využila situace a rychle podřízla hrdlo bytosti, která na ni prve zaútočila. Další vyvolala ze svých prstů blesk. Vystřelila ho dívčiným směrem. Ale i to se ukázalo jako nepříliš efektivní, neboť Natsuki se vymrštila do vzduchu a blesk spálil na popel další dvě vyvolané bytosti.

Dobrá, už jich zbývá jen šest, pomyslela si vražedkyně. Skrčila se a provedla elegantní otočku, ze které oddělila pomocí dýky nejbližší démonce hlavu od těla.

„Zabiju tě!“, vykřikla další a vrhla se po vražedkyni. Povalila ji na zem a začala ji dusit. Natsuki si jen usmála a rozplynula se. Sokyně překvapením vyvalila oči. Než se však stačila vzpamatovat, probodla jí zezadu dýka krk. Nehybné tělo spadlo na zem. Jedna z bytostí začala kolem sebe metat energetické koule. To ale spálilo dvě její spojenkyně. Jedna z démonek zasyčela a vykřikla: „K čertu s tebou, zabiji alespoň toho mnicha!“

Rozběhla se směrem, kde ležel zraněný mnich. Natsuki se ve formě větru pustila za ní. Bohužel jí zasáhl ledový proud vzduchu od druhého stvoření a bojovnice se opět proměnila do své fyzické podoby.

Ne, to ne. Takhle u ní nikdy nebudu včas, znělo jí v hlavě. To už ale démonka napřahovala svou ruku s pařáty, aby zabila nebohého mnicha. Natsuki se rozpřáhla a vší silou hodila dýku. Ta na poslední chvíli zasáhla cíl a odřízla ruku od zbytku těla. Démonka padla na kolena a řvala bolestí. To už ale u ní stála vražedkyně. Démonka vzhlédla a podívala se do chladných očí vražedkyně.

„Je konec“, řekla vražedkyně a s výkřikem zabořila čepel své dýky do hlavy astrální démonky. Jakmile dýku vytáhla, mrtvola dopadla bezvládně na zem. O chvíli později se objevila záře a tělo zmizelo, stejně jako těla klonů, které vyvolala. Natsuki na nic nečekala a rychle doběhla ke zraněnému Saitovi. Rychle si sedla vedle něj.

„Neboj se, to bude v pořádku“, říkala roztřeseným hlasem. Saito, který měl po těle obrovské popáleniny, řekl: „Ne, démonka ze mě vysála až moc energie, já už se vrátit nemohu.“

Snažil se mít klidný hlas, avšak bylo poznat, že ho tato slova velmi bolí, stejně jako zranění, která měl na těle.

„Ne. Určitě se něco najde, něco, já nevím co…“ Bojovnici se zalily oči slzami. Saito se jen smutně usmál.

„Jen bych se chtěl zeptat, jak jsi to udělala? Myslím to rozplynutí“, zeptal se Saito. Natsuki začaly slzy stékat po tvářích.

„Normálně tím utišujeme svůj běh a chůzi, ale když jsem viděla ty vlnící se stromy, napadlo mě, že tady pevné věci nemusí mít až tak pevnou podobu a proto jsem to vyzkoušela“, řekla smutně bojovnice.

„Vynikající“, zasmál se Saito a ztěžka vydechl. Poté ale ze sebe vydal: „Vám už také nezbývá moc času a přechod portálem je velmi náročný. Mohl by vás vyčerpat natolik, že byste byla potom ochromená.“

„To je jedno, budu tady s tebou“, řekla rozhodně Natsuki.

Saito ale rázně odvětil: „Ne. Nemůžeš. Moje forma se stejně za chvíli rozplyne a ty bys tady bloudila sama. Musíš jít zpátky.“

Každá slovo mu dělalo obtíže vyslovit. Válečnice začala vzlykat.

„Jen mi slibte, slečno, že se pokusíte přidat k mnichům harmonie. Vím, že vás vezmou do svých řad. A uvidíte, že budete mít přátele.“

Oči se mu pomalu zavíraly.

„Chyťte mě za ruku, prosím.“

Natsuki uchopila mnichovu ruku. Náhle se objevila slabá bílá záře kolem mnicha a jasná rudá záře kolem vražedkyně. Bílá se poslušně začala vlévat do té rudé.

„Zde vám dávám, co mi zbylo z mé energie. Aby… Abyste mo-mohla… Projít…“, vydechl mnich a jeho tělo se rozplynulo.

Natsuki chvíli nebyla schopná pohybu a jen stále hleděla do míst, kde před chvílí leželo tělo mnicha. Pak se zvedla a s uslzenýma očima pohlédla na bránu. Chvíli jen tak stála a hleděla přímo, ale po chvíli se rozběhla a skočila do oné bílé záře. Všechno najednou zmizelo a všude byla tma.

Poté uviděla bílé světlo a to se rychle přibližovalo. Během pár vteřin ji pohltilo a ona opět upadla do temnoty. Ale bylo to jiné než předtím. Cítila, že leží na něčem mokrém. Cítila, že jí na obličej dopadají dešťové kapky. A slyšela, že někdo nad ní dýchá. Prudce otevřela oči a vyskočila na nohy. Před ní stál Panda v kraťasech a propálené košili. Na opasku mu vyselo několik lahviček a čutor s lektvary. Díval se na Natsuki se zachmuřeným výrazem. Než stačil někdo z nich cokoliv říct, ozval se kousek od nich hlas.

„Ta holka patří mně, Mitsuo!“

Oba se tím směrem otočili. O strom se opíral mladý muž s dlouhými, červenými vlasy a stejně červenýma očima. Na sobě měl černý dlouhý kabát, z jehož rukávů vysely ocelové řetězy. Nohy mu zakrývaly dlouhé černé kalhoty a velké pokované boty.

Na tváři vyloudil temný úšklebek. Natsuki vytřeštila oči a dala si ruce před pusu. To ne, blesklo jí hlavou. Generál Arashi je tady.