Další člen, další nádherný koníček plus zajímavé a praktické informace. Jenom doplňuji, že náš drahý již výsledky zná a vůůůbec to není špatné ! Gratuluji.
JLPT 2012
aneb
Jak jsem skládal mezinárodní zkoušky z japonštiny pro nooby
V životě každého člověka učícího se japonštině zkrátka takový okamžik nastane. Ovlivněn všemi okolnostmi, jako jsou nátlakové akce učitelů, škemrání spolužáka (který se bojí jet 500 km vlakem sám), povzbuzující poplácávání po zádech ze strany kamarádů či nejbližších, plakát hlásající přes půl učebny onu nadčasovou… vlastně dočasovou formuli „Nihongo nórjoku šiken 2012“. Pak si sbalí onen severočeský (ale například i jihomoravský či západoslezský) neználek svůj vskutku útlý ruksáček a vyrazí o první adventní neděli vstříc nástrahám moravské metropole.
Ale vraťme se o pár měsíců zpět. Japonci jsou přeci jen lidé vysoce organizačně a nízce improvizačně založení, takže rozhodnutí o konání zkoušky je třeba vykonat s dostatečným předstihem. Počínaje květnem má Japonské centrum Brno, organizátor zkoušky v ČR, k disposici přihlášky od Japonské nadace (mezinárodní organizátor zkoušky). Ty jsou obratem po žádosti e-mailem odeslány zájemcům poštou společně s informační brožurou, informacemi o konání samotné zkoušky v Brně a dalšími potisklými papíry. Vyplnit samotnou „application form“, ke které je přiložen zhruba třicetistránkový návod, zabere samo o sobě dobrou hodinku. Dopisní válka mezi vámi a Japonským centrem končí vaším odesláním přihlášky a zpětným přijmutím voucheru ke zkoušce. A samozřejmě nesmíme zapomenout zaplatit – na rozdíl od ostatních mezinárodních jazykových zkoušek nejsou manipulační poplatky nijak závratné, v řádech stovek korun.
Po těchto administrativních procedurách už nezbývá než čekat 3 měsíce na konání samotné zkoušky. To se dá vyplnit různě. Například přípravou. K té je nejlepší sehnat si starší příklady testů (tzv. „past papers“), případně učebnice sestavené ve formě samotného testu. Právě s jednou takovou jsme pracovali i na kurzu, který navštěvuji. Dlouhodobě je to nejlepší, i když poměrně náročná forma přípravy. I ta však musí být doplněna o jeden velmi důležitý prvek – maximální dril 3 dny před zkouškou. Na internetu dlouhou dobu kolují seznamy slovíček, znaků a gramatiky pro jednotlivé úrovně zkoušky a za sebe musím říct, že po vypsání si a naučení se všech neznámých jevů se moje čistá úspěšnost zvedla ze 70% na 95%. V testu už vás poté zkrátka nemá co zaskočit.
A nyní již k samotnému dni zkoušky. Psalo se 2. prosince, léta páně 2012, 4:24. Ulice města byly tiché a jen klapot mých bot na kočičích hlavách značil, že se něco bude dít. Nádražní halou jsem prošel kolem dřímajících bezdomovců, vystoupil schody a pozdravil se s netrpělivým průvodčím vydechujícím páru. Vlak sebou cukl, světla města se pomalu vzdalovala. O dvě hodiny později jsem opět stepoval na mrazu, tentokrát již v Praze v doprovodu svých tří spoluzkouškosdkladatelů. Cesta do Brna ubíhala rychle, s úsvitem jsme začali nabírat lepších vyhlídek. Volného času ve vlaku jsme využili k revizi. V samotné moravské metropoli už to poté netrvalo ani patnáct minut, než jsme stanuli před branami Mendelejovy univerzity.
Zkouška se psala celkem ve třech budovách, každá z úrovní měla k disposici vlastní posluchárnu. Prvně jsme museli odevzdat voucher na příslušném stanovišti, kde byla ověřena naše identita, až poté jsme byli vpuštěni do místnoti konání zkoušky. Třicet minut před začátkem, tedy v 11:30, byly podány informace o tom, jak nepodvádět (například i pouhé zapípání hodinek znamenalo diskvalifikaci), byly nám rozdány tužky, gumy a konečně 3 záznamové archy na vyplnění odpovědí. V 12:00 přišla na řadu první část – znalost znaků. Ta byla ze všeho nejlehčí, také jsme na ní měli nejméně času (25 minut). Naši poctivost kontrolovali 3 „dozorčí“, kteří bez přestání korzovali aulou a kontrolovali naši totožnost podle fotografií na příhláškách.
Před další částí zkoušky nás čekala 30ti minutová přestávka, během níž jsme se mohli podělit o své dojmy a pohnutí s ostatními. A především se občerstvit. Na následující gramatiku a slovní zásobu jsme měli 45 minut, nejsložitější zde bylo vybírání dvojice slov do věty podle kontextu. Po dalších třiceti minutách už zbýval jen půlhodinový poslech, kde jsme však každou nahrávku slyšeli pouze jednou. Díky bohu že většina úkolů byla typu „který obrázek je správně“, „kdo je žena vedle pána v klobouku“, apod. Tak zkouška oficiálně skončila, organizátoři nám popřáli nashledanou v novém roce a my již vyrazili obdivovat krásu, vůni a chuť brněnských vánočních trhů.
Pokud bych se měl obrátit na případné budoucí adepty na složní JLPT, platí opět a pouze, že jak těžko na cvičišti, tak lehko na bojišti. Typy úloh, ale i jejich obsah souhlasí se všemi přípravnými sešity, slovní zásoba se dá zase naučit podle seznamů na internetu. Speciálně však stojí za to zaměřit se v kandži na koncovky přídavných jmen a sloves (co se píše hiraganou a co už ne). Stinnou stránkou je až tříměsíční čekání na výsledky a přísné dodržování protipodváděcích pravidel, kdy stačí, aby vám zavibroval mobil, a letíte. Personál je na druhou stranu velice přívětivý, vše rád a několikrát zopakuje.
Všem, kdo se tedy rozhodnou se na JLPT přihlásit, přeji železné nervy a trpělivost. Ovšem když se to tak vezme, zas tolik jich potřebovat nebudete, když pro úspěšné obdržení diplomu stačí získát cca 50% úspěšnost. A kdo se může chlubit s tím, že mu na zdi visí něco jako mezinárodní diplom z japonského jazyka?
それでは、がんばってくれ、みんな!