Ayumi o Macuri

Máme tu další kulturní příspěvek, tentokrát o japonském festivalu zvaném Bodaidžu macuri neboli Svátek lip, který se i přes povodňové stavy konal tento víkend (pátek – sobota) v Praze. Za text i fotky děkuji přední klubové cosplayerce a vedoucí naší taneční skupiny, Ayumi, která jej navštívila a jala se nás obohatit !

Bodaidžu macuri se letos kvůli nepřízni počasí a povodni konalo v botanické zahradě Troja, musím říct, že i na to že byl program kvůli přemístění zkrácen, opravdu tato podívaná a sblížení se s kulturou japonska i pro ty, kteří se japonsku či japonštině nevěnují, stála rozhodně za to.

V pátek se konala meditace a zpívaná liturgie, kdy 50 minut meditace uteklo, jako kdybychom se do lotosové polohy usadili na 5 minut, poté následovala modlitba k Amida Bucu, za všechny postižené povodněmi a usmíření se s rozhněvanou přírodou. V japonské zahradě snad nechyběl ani jeden člověk, který se zúčastnil.

Sobota nesla více programů než pátek, a to japonsko lukostřelbu- cestu luku- Kyúdo, tradiční divadlo Kyougen, které je zábavné a má odlehčit od náročnosti divadla Nó, které je velmi podobné naší opeře. Musím říct, že herci byli výborní a i to je velmi slabé slovo, vysvětlili nám vše o tomto druhu divadla a také předvedli různé kousky. Hrála se i hra s názvem Příběh rodu Taira, s velice chytlavými pasážemi . Také jsme se dozvěděli o vychytávce které se používá v Kyúdu zvaná kake, je to speciální rukavice, které zajistí přesnou střelu aniž by jste hnuli prstem: O, a dokonce takovou jednu perličku, co jsme se dozvěděli, že když začátečník používá luk vyrobený z bambusu a není na takové úrovni, dělá chyby a svírá-li luk moc křečovitě, luk se pak nedá použít, může se ohnout nebo prasknout, a už ho nikdy nikdo neopraví. Luk je velice posvátná věc, že na ní může sahat jen sám lukostřelec .
Poté následovala přestávka, kdy jsme se zúčastnili soutěže – promluvte si Japonsky s Japonci!! Kde jsme dostali papír, na zaznamenání odpovědí a otázkami v japonštině. Musím říct, že to byla obrovská zkušenost, která se mi naskytla. Soutěž obsahovala 10 otázek, kdy jsme se ještě předtím museli oslovit, představit se, a také se optat zda můžeme pokládat otázky. Já jsem oslovila dospělého Japonce, který měl vedle sebe svou dceru a manželku, která uměla česky. Nejvíce se mi líbilo, že se zúčastnila těchto otázek celá rodina a společně jsme zkoušeli své znalosti: D nejlepší otázky pro tuto rodinku byly: jaká je nejdelší řeka japonska, nebo jaké je vaše oblíbené české jídlo, či oblíbený zpěvák.

Japonci jsou velice báječní lidé, není to jako mluvit s Angličanem, Němcem či Francouzem. Jsou opravdu tací, jako se říká, usměvaví, velice zdvořilí, oceňují snahu a kdyby jste viděli, jak září když se snažíte mluvit japonsky… Samozřejmě bych mohla mluvit ještě týden, ale nejlepší je vyzkoušet si vše na vlastní kůži!

Pak po druhé hodině vystoupila skupina, která hrála na Shakuhachi, tradiční japonskou flétnu a pak dvě dívenky Die Milch, na tyto vystoupení jsem bohužel chyběla, jelikož jsem musela odejít kvůli vlaku domů, bohužel do děčína se teď těžko dostává. Ale jsem si jistá že i přístí rok se máme na co těšit, a věřím, že se nás sejde i více J opravdu vřele doporučuji zajet na tuto slavnost, která se měla odehrát v duchu oslav lip. A doufám, že nám počasí i příroda bude více přát.

Ayumi